V Novém zákoně Bible se o Samaritánech pravidelně mluví. Například podobenství o dobrém Samaritánovi od Lukáše. Příběh Ježíše se Samaritánkou u zdroje vody od Jana je dobře známý.
Samaritáni a Židé z dob Ježíše spolu nevycházeli dobře. Historie Samaritánů sahá až do opětovného osídlení izraelské severní říše po exilu.
Evangelista, zejména Lukáš, často zmiňuje Samaritány, a to jak ve svém evangeliu, tak ve Skutcích. Ježíš mluví pozitivně o Samaritánech.
Samaritáni
V Bibli a zejména v Novém zákoně se různé skupiny lidí setkávají například s farizey a saduceji, ale také se Samaritány. Kdo jsou ti Samaritáni? Na tuto otázku jsou možné různé odpovědi. Tři nejběžnější jsou; Samaritáni jako obyvatelé určité oblasti, jako etnická skupina a jako náboženská skupina (Meier, 2000).
Samaritáni jako obyvatelé určité oblasti
Samaritány lze definovat geograficky. Samaritáni jsou pak lidé, kteří žijí v určité oblasti, konkrétně v Samaří. V době Ježíše to byla oblast severně od Judeje a jižně od Galileje. Nacházelo se na západní straně řeky Jordán.
Hlavní město této oblasti se dříve nazývalo Samaria. Král Herodes Veliký toto město přestavěl v prvním století před naším letopočtem. V roce 30 n. L. Dostalo město jméno „Sebaste“, aby uctilo římského císaře Augusta. Jméno Sebaste je řecká forma latinského srpna.
Samaritáni jako etnická skupina
Lze také vidět Samaritány jako etnickou skupinu lidí. Samaritáni poté sestoupili z obyvatel severního izraelského království. V roce 722 př. N. L. Byla část obyvatel této oblasti deportována Asyřany v exilu. Další osadníci byli posláni do oblasti kolem Samaří Asyřany. Zbývající Izraelité severního Izraele se k těmto nováčkům přimíchali. Z toho se pak vynořili Samaritáni.
Kolem Ježíšova období obývají oblast kolem Samaří různé etnické skupiny. V oblasti žijí také Židé, potomci Asyřanů, Babyloňanů a potomci řeckých dobyvatelů z doby Alexandra Velikého (356 - 323 př. N. L.).
Samaritáni jako náboženská skupina
Samaritány lze také definovat z hlediska náboženství. Samaritáni jsou pak lidé, kteří uctívají Boha, Jahve (YHWH). Samaritáni se liší náboženstvím od Židů, kteří také uctívají Jahve. Pro Samaritány je hora Gerizim místem, kde můžete ctít a obětovat Boha. Pro Židy je to chrámová hora v Jeruzalémě, hora Sion.
Samaritáni předpokládají, že sledují skutečnou linii levitského kněžství. Pro Samaritány a Židy je směrodatných prvních pět biblických knih připisovaných Mojžíšovi. Židé také uznávají proroky a písma jako autoritativní. Poslední dva odmítli Samaritáni. V Novém zákoně spisovatel často označuje Samaritány jako náboženskou skupinu.
Samaritáni v Bibli
Město Samaria se nachází ve Starém i Novém zákoně. V Novém zákoně se o Samaritánech hovoří ve smyslu náboženské jednoty. Ve Starém zákoně existuje jen několik náznaků původu Samaritánů.
Samaritáni ve Starém zákoně
Podle tradiční samaritánské teologie došlo k oddělení mezi samaritánským a židovským náboženstvím, když kněz Eli přesunul svatyni k obětování z hory Gerizim do blízkosti Šechemu, do Sila. Eli byl veleknězem v době soudců (1 Samuel 1: 9-4: 18).
Samaritáni tvrdí, že Eli poté založil místo uctívání a kněžství, které Bůh nechtěl. Samaritáni předpokládají, že slouží Bohu na pravém místě, konkrétně na hoře Gerizim, a drží pravé kněžství (Meier, 2000).
Ve 2. Královské 14 je z verše 24 popsáno, že Samaří znovu osídlují lidé, kteří původně nepatřili k židovskému obyvatelstvu. Jedná se o lidi z Babel, Kuta, Awwa, Hamat a Sepharvaim. Poté, co obyvatelstvo sužovaly útoky divokých lvů, vyslala asyrská vláda do Samaří izraelského kněze, aby obnovil uctívání Boha.
Že však jeden kněz obnovil uctívání v Samaří, považuje Droeve (1973) za nemožné. Požadavky rituálu a čistoty židovského náboženství ve skutečnosti znemožňují správnému provedení jednoho muže.
Asyrský král poslal lidi z Babylonu, Kuty, Awwy, Hamatu a Sepharvaimu do měst Samaří, kde jim místo Izraelitů přidělil místo pobytu. Tito lidé se zmocnili Samaří a odešli tam žít. Když tam žili poprvé, neuctívali Hospodina. Proto na ně PÁN pustil lvy, které některé roztrhal.
Řeklo se asyrskému králi: Národy, které jsi přivedl do Samaří, abys žil v tamních městech, neznají pravidla stanovená Bohem té země. Nyní na ně vypustil lvy, protože lidé neznají pravidla boha té země a některé už zabili.
Potom přikázal asyrský král: Pošlete zpět jednoho z kněží, kteří vás odvezli, do země, odkud pochází. Musí tam žít a naučit lidi pravidlům Boha této země. Jeden z kněží, kteří byli deportováni, se tedy vrátil do Samaří a usadil se v betelu, kde učil lid uctívat Hospodina.
Přesto všechny tyto národy nadále vytvářely vlastní sochy bohů, které umístily do svého nového domova v chrámech, které Samaritáni postavili na obětních výšinách. (2. Královská 14: 24–29)
Samaritáni v Novém zákoně
Ze čtyř evangelistů Marcus nepíše vůbec o Samaritánech. V Matoušově evangeliu jsou Samaritáni jednou zmíněni ve vysílání dvanácti učedníků.
Těchto dvanáct poslalo Ježíše a ten jim dal následující pokyny: Nechoďte po cestě k pohanům a nenavštěvujte samaritánské město. Hledejte raději ztracené ovečky lidu Izraele. (Matouš 10: 5–6)
Toto Ježíšovo prohlášení zapadá do obrazu Matouše o Ježíši. Pro své vzkříšení a oslavu se Ježíš zaměřuje pouze na židovský lid. Teprve potom přijdou na scénu ostatní národy, například mise z Matouše 26:19.
V Janově evangeliu mluví Ježíš se Samaritánkou u studny (Jan 4: 4-42). V tomto rozhovoru je zdůrazněno náboženské pozadí této Samaritánky. Poukazuje na Ježíše, že Samaritáni uctívají Boha na hoře Gerizim. Ježíš se jí otevřeně zjevuje jako Mesiáš. Výsledkem tohoto setkání je, že tato žena a také mnoho obyvatel jejího města uvěřili v Ježíše.
Vztah mezi Samaritány a Židy byl špatný. Židé se nestýkají se Samaritány (Jan 4: 9). Samaritáni byli považováni za nečisté. Podle židovského komentáře k Mišně jsou dokonce i samaritánské sliny nečisté: Samaritán je jako muž, který má styk s menstruující ženou (srovnej Leviticus 20:18) (Bouwman, 1985).
Samaritáni v Lukášově evangeliu a ve Skutcích
Ve spisech Lukáše, evangelia a Skutků jsou nejčastější Samaritáni. Například příběh o dobrém Samaritánovi (Lukáš 10: 25-37) a o deseti malomocných, z nichž pouze Samaritán se vděčně vrací k Ježíši (Lukáš 17: 11-19). V podobenství odobrý Samaritán,sestupná série měla být původně knězem-levitským laikem.
Skutečnost, že v evangeliu Ježíš mluví o knězi-levitech-samaritánech a že je to právě samaritán, kdo koná dobro, prosí za něj, a tedy i za obyvatelstvo samaritánů.
Ve Skutcích 8: 1–25 Lukáš popisuje misi mezi Samaritány. Filip je apoštol, který přináší Samaritánům dobrou zprávu o Ježíšově evangeliu. Později se Peter a John vydali také do Samaří. Modlili se za samaritánské křesťany a pak také obdrželi Ducha svatého.
Podle badatelů Bible (Bouwman, Meier) jsou Samaritáni tak pozitivně popsáni v Lukášově evangeliu a ve Skutcích, protože v rané křesťanské kongregaci, pro kterou Lukáš píše, došlo ke konfliktu. Kvůli Ježíšovým pozitivním výrokům o Samaritánech se Lukáš pokusil stimulovat vzájemné přijetí mezi židovskými a samaritánskými křesťany.
Že Ježíš mluví o Samaritánech kladně, je zřejmé z obvinění, které dostává od Židů. Mysleli si, že sám Ježíš bude Samaritán. Volali na Ježíše: Říkáme někdy mylně, že jsi Samaritán a že jsi posedlý? Nejsem posedlý, řekl Ježíš. O možnosti, že by byl Samaritánem, mlčí. (Jan 8: 48–49).
Zdroje a reference
- Doeve, JW (1973). Palestinský judaismus mezi lety 500 př. N. L. Až 70 n. L. Z exilu do Agrippy. Utrecht.
- Meier, JP (2000). Historický Ježíš a historičtí Samaritáni: Co lze říci? Biblica 81, 202-232.
- Bouwman, G. (1985). Způsob slova. Slovo silnice. Vytvoření mladé církve. Baarn: Ten Have.
- Nový překlad Bible
Obsah